Nejčastější mýty a pověry o psech

Čerpáno z knihy Imke Niewöhner, Psi kteří štěkají, nekoušou? Vřele DOPORUČUJI, nyní za doslova symbolickou částku, zde.

Mýty

Mýtus číslo 1. Fenka by měla mít alespoň jednou štěňata

Tento mýtus se drží zuby nehty až do dnešní doby a to jak na venkově, tak i ve městech. Nejčastějším důvodem, který lidé pro nakrytí feny uvádějí je, že jinak fena dostane rakovinu mléčných žláz nebo dělohy. Ještě častější je tato pověra na venkově. Mnoho lidí v tom cítí přímo povinnost nechat svým fenkám alespoň jednou štěňata. Je to sice mimo jejich plány, ale tato pověra je žene do nechtěného často po hlavě. Pokud jim veterinář vysvětlí pravý stav věci, velmi se jim uleví.

Zhoubný nádor dělohy se u fen vyskytuje dosti zřídka, nádory mléčných žláz se objevují spíše ve vyšším věku. To, že by jednorázová březost s navazujícím obdobím kojení měla vliv na pozdější častost onemocnění není potvrzené. Pokud fenku necháte vykastrovat před nebo nejdéle po prvním hárání, velmi toto riziko snížíte. Pokud fenka kastrovaná není, může po hárání onemocnět zánětem dělohy, tyto záněty bývají akutní a vyžadují okamžité řešení. Kastrací se takové riziko výrazně sníží. Příčiny zánětu dělohy bývají nejčastěji hormonální povahy, proto je včasná kastrace dobrou prevencí.

Kdo se rozhodne nechat fenku nakrýt, měl by si položit otázku, kolik zkušeností z chovem psů vůbec má. Jestli ví, jak březost probíhá, co březí fena potřebuje, jak bude postupovat při porodu, obzvláště pokud nastanou komplikace a jestli tuší jak pečovat o fenu v době kojení. Také se může stát, že bude fena rodit císařským řezem nebo mohou štěňata zůstat na umělé výživě. Následuje otázka, kam se štěňaty. Roztodivných kříženců jsou plné útulky a opravdu všechno to úsilí a energie stojí za takový výsledek? To všechno je potřeba dobře zvážit. Je to práce na několik týdnů až měsíců, která zaměstná celou rodinu a ovlivní její chod, finanční výdaje nepočítaje.

Mýtus číslo 2. Voříšci (kříženci) jsou zdravější než čistokrevní psi

Tento názor slýchávám pravdu často. Je to ale opravdu tak?

Je sice pravda, že kříženci mají obecně širší genetickou základnu, i když v některých případech by se i o tom dalo pochybovat, protože to bývá většinou tak, že oblíbený vesnický proutník oběhne v době hárání vesnici a oplodní kteroukoli svolnou nebo dostupnou fenu. O rok později se situace opakuje, ale to už milý otec obšťastňuje často i své dcery, pokud zůstaly v místě bydliště. To je velmi úzká příbuzenská plemenitba, jen je v těžkém utajení.... ?

Dalším faktem je, že taková křížení jsou většinou nechtěnými produkty a skoro žádný rodič takového páru nemá žádné zdravotní vyšetření. Jak tedy můžeme tvrdit, že jsou takoví psi zdravější? Ještě jsem nezažila, že by někdo dělal jakékoliv vyšetření kyčlí, patel, očí nebo srdce, pokud nemá zvíře na cílený chov.

A ještě jeden pohled. Většina „voříšků" žije na dvorku, někdy dokonce i na řetězu. Pokud jim něco náhodou něco je, zřídka si toho někdo vůbec všimne. Dalším postupem bývá čekání....však on se z toho vylíže, minule se z toho taky dostal... Takže i kříženci mají neduhy, stejné, jako psi s PP, jen se jim většinou nevěnuje tolik pozornosti. Co říci závěrem, mezi psi s PP i mezi kříženci existují psi zdraví, ale také psi náchylní na nemoci. To že je pes kříženec není nutně zárukou dobrého zdraví.

Mýtus číslo 3. Kastrovaní psi ztloustnou a změní se jim povaha

Opět jedno velmi často používané rčení. Pro mnoho lidí důvod k tomu, aby od kastrace upustili. Co je na tomto mýtu pravdy?

Je pravda, že mnoha psům po kastraci více chutná. Pro ty psy, kteří nemohli přibrat to je jedině dobře, ale pokud psovi chutnalo už před kastrací, bude mu teď chutnat možná ještě o něco více. Není to tak ale u všech kastrovaných psů. Některým jedincům se může po kastraci ještě trochu zpomalit metabolismus, což v praxi znamená, že potřebují menší množství energie, aby pokryli svou denní dávku. Musí být kastrovaný pes nutně tlustý? Není tomu tak.

Stejně jako my lidé přizpůsobujeme svoji stravu úměrně výdeji energie i věku, abychom si udrželi štíhlou linii, podobně to můžeme nastavit u svých psů. Jestliže vidíme, že pes po běžné krmné dávce přibírá, můžeme zvolit light krmivo. Pes dostane objemově stejně, ale energie bude o něco méně. Pes nebude mít hlad, ale nebude kynout. Určitě bychom se měli vyhnou množství pamlsků, zejména těch, které obsahují cukr. Pokud nebudeme psovi hlídat váhu, dojde až k obezitě (a to nemusí být ani vykastrován) a ta následně způsobí, že pes bude působit líně. Není ale divu, když ho nohy sotva unesou. To, jestli pes po kastraci ztloustne nebo ne, není věc kastrace samotné, ale je to otázka výživy, kterou dostane.

A co povaha? Jak už jsme si řekli výše, pokud psa po kastraci vykrmíme jako krmnou husu, bude asi línější a bude si méně hrát. Někteří dominantní psi se mohou (ale také nemusí) po kastraci zmírnit. Tím, že se kastrace obecně provádí nejčastěji kolem třetího roku věku, vypadá to, že je pes méně hravý. Za to ale nemůže kastrace, spíše to, že kolem tohoto věku pes duševně dozrává a ze štěněte se stává dospělák se vším všudy. Možná pak vypadá vážněji a důstojněji, ale to je otázka mentálního vývoje. Výhodou kastrace je, že psi se často více upnou na svého majitele, protože odpadá zájem o opačné pohlaví.

Mýtus číslo 4. Štěňata smí přijít do kontaktu s jinými psy až po svém druhém očkování

Musím se přiznat, že i já jsem si myslela, že je to takhle v pořádku, tedy alespoň jsem o tom byla dlouho přesvědčována jak veterináři, tak chovateli...

Je pravda, že když štěně přejde na tuhou stravu a je odstaveno od maminky, už se mu nedostává obranných látek, které dostávalo v mateřském mléce. Vzhledem k očkování ale různé země zaujímají jiný postoj. U nás je běžné, že dostanete štěně od chovatele v 8 týdnech s jedním očkováním, pokud je starší, může mít již očkování dvě nebo i všechny tři. Například ve Finsku ale začínají s očkováním teprve ve 12 týdnech. Do té doby jsou štěňata vakcínami netknutá.

Podle nejnovějších studií se ale ukázalo, že ani první ani druhá vakcína ještě nezaručí dostatečnou imunitu na jimi očkované nemoci. Tyto nemoci se ale nepřenášejí jen ze psa na psa, ale i z prostředí. Infekční mohou být místa znečištěná močí, ale můžeme si ji přinést i na našich botách. Naštěstí je v naší zemi většina psů dobře proočkována, a tak je riziko nákazy celkem malé.

Věc, která s chozením či nechozením štěněte v tomto věku úzce souvisí, a měli bychom o ní hluboce uvažovat, je socializace. Ta probíhá v největší míře do 14 týdne života štěněte. Pokud budeme držet štěně jen doma, nebude mít příležitost si správně ve svém životě zařadit spoustu věcí, jako například cizí lidé, jiní psi, děti, kočárky, auta a kamiony, vlak a další. Pokud se s nimi nebude moci seznámit, je velmi pravděpodobné, že na ně bude reagovat nepřiměřeně, úzkostně nebo dokonce agresivně. Může se z něj vyvinout jedinec s poruchou chování, která se bude jen obtížně odstraňovat, pokud se to vůbec podaří. Proto by si měl každý majitele štěněte rozmyslet, jestli je taková izolace pro jeho budoucí život dobrá.

Mýtus číslo 5. Psi, o něž se majitel dobře stará, nedostanou blechy

Už jsem to zažila mnohokrát. Přijde ke mně do salonu pejsek jako z cukru. Čistý, bílý jako sníh. Začneme upravovat a tu ejhle, po jeho tělíčku peláší, tedy spíše poskakuje blecha. Majitel většinou zesiná. Jednak je mu blecha v domě nepředstavitelným hostem a jednak se propadá hanbou, že zrovna jeho pejsek ji má. Mě to nechává klidnou a vím, že se nemá zač stydět, protože takové věci se prostě stávají. Proč?

Blechy totiž nežijí jen tam, kde se neuklízí. Vyskočí si na psa, dají si oběd a 80% svého času tráví mimo něj, v jeho okolí. Takovým domovem může být pelíšek, pohovka, koberec atd. Ale také v trávě může být bleší hnízdo, což teprve bližší seznámení s ježkem nebo veverkou. No, ona někdy stačí sousedova kočka...

Jak na ně? Asi nejosvědčenější jsou přípravky spot-on. Jsou to takové koncentrované vodičky, často s příměsí oleje, které se kapou na kůži za krkem psa. Jejich účinnost je zpravidla jeden měsíc a nejen že stávající blechy zabije, ale rovněž odpuzuje nové, které by to chtěly zkusit. Pokud budete přípravky dávat pravidelně, časem se z vašeho domu vystěhují všichni tito nezvaní hosté.

Ještě jeden typ. Pokud psa před aplikací vykoupete, počkejte cca 3 dny, než mu spot-on dáte. Váže se na tuk v srsti a bude více účinný. Také po aplikaci nesahejte na to místo 24 hodin, abyste účinné látky nesetřeli.

Mýtus číslo 6. Po syrovém mase jsou psi agresivní a krvežízniví

Tato představa zřejmě vychází z hrůzostrašných legend o vlcích. Tyto představy jsou v nás po léta živeny různými hororovými filmy, kde vlčí smečka nahání nebohého člověka po opuštěném lese. Ve skutečnosti k vyhynutí přivedli lidé málem vlky... a to my si maso vaříme...

Jsou samozřejmě psi, kteří si svou misku s jídlem brání, někdy i dost razantně. Také se dá říci, že si ji brání tím více, čím chutnější potrava v ní je, a to je syrové maso bezesporu. Nicméně tyto reakce nesouvisí s potravou, ale s povahou a výchovou daného jedince.

Já osobně mám fenu velkého plemene, která je na syrovém mase odmala. Nemám problém k ní přijít a misku jí vzít, ale ostatní psi tam samozřejmě nepustí. To samé ale dělá i s granulemi a dělají to tak i ostatní psi ve smečce, malí i velcí, když dostanou potravu.

Agresivitu určitě nikdy nespojujme s potravou, problém vězí někde úplně jinde. Je pravda, že problémové chování potřebuje čas a hodně práce, a tak je pro mnohé jednodušší svést to na maso...

Mýtus číslo 7. Jestliže krmení připravujete sami, pes zemře na nedostatek živin

Ještě před 10 lety by tahle věta byla mnohým lidem k smíchu, dneska jsou zase k smíchu lidé, kteří psům vaří. No a teď co s tím. Určitě má pes, stejně jako každé jiné zvíře, svou potřebu živin. Ve škole jsme na to mívali i dotyčné tabulky. Bylo to v oboru krmivářství. Je to velmi zajímavý obor a určitě by neškodilo udělat nějakou tu přednášku pro „laiky".

Je jasné, že pokud váš pes jí pouze lidskou stravu, nebude to pro něj to nejlepší. Popravdě řečeno, ani nám lidem moc nesvědčí příliš smaženého, příliš tučného nebo příliš sladkého či kořeněného jídla. Lidé se stravují všelijak a také podle toho vypadají. Myslím, že by měli udělat nějaké krmné tabulky pro lidi.

Ale jak je to tedy se psy. Každý výrobce granulí by měl znát potřebu daných látek (tuky, cukry, bílkoviny, vláknina, vitamíny a minerály) pro psy, potažmo pro jednotlivé věkové a váhové kategorie psů. O upřímné snaze výrobců granulí svědčí výsledky. Pokud chceme vědět, jak upřímný výrobce byl, krmme stejnými granulemi 1-2 měsíce a hned to poznáme. Pokud se pes začne drbat, línat, má průjem, hubne nebo něco podobného, víme, že upřímnost nebyla asi úplná. Bohužel někdy můžeme zkoušením ztratit několik měsíců, než najdeme ty pravé a pak jen doufat, že se nezmění receptura.

Někteří lidé na to prostě nemají nervy, a tak se rozhodli, že budou psa krmit klasicky. To je ovšem nezbavuje odpovědnosti dělat to poctivě. Krmení má svá pravidla a kdo se rozhodne pro vařenou či syrovou stravu, měl by se v tomto směru také trochu vzdělat. Proč? Například proto, že některé suroviny jsou pro psy jedovaté, jiné nestravitelné nebo stravitelné těžko, některé vitamíny se rozpouští jen v tucích a jiné ve vodě a ještě něco, příliš vápníku může vést k odvápnění... Je toho mnohem víc, co byste měli znát, ale není to ani těžké, ani nelogické. Z čeho si ale rozhodně nemusíte dělat vrásky je přesný a vyvážený obsah živin na každý jednotlivý den. Jde totiž o celek. Stejně tak, jako když o svátcích jíte více sladkého a tučného, víte, že po tomto období budete hledat spíše nízkokalorická jídla a zeleninu, abyste to dali do pořádku, víte, že podobně to budete řešit u vašeho psa. Obrazem by mělo být zdravé, vitální zvíře s lesklou srstí a dobrou váhou.

Mýtus číslo 8. Ze syrového masa dostanou psi červy

Dalo by se říci, že alespoň tady je trochu pravdy. Existují totiž parazité, jejichž vývojová stádia se mohou vyskytovat v syrovém mase. Kteří to jsou? Například měchožil zhoubný, trichinelly, toxoplazmy a sarkocysty. Napadení tasemnicí se často odehrává bez příznaků, ale je třeba vzít v úvahu možné nebezpečí přenesení tohoto parazita na člověka. Boubele tasemnice se nacházejí u jatečných zvířat většinou v plicích, játrech, někdy i v srdci, v kosterním svalstvu jen výjimečně. Na jatkách se ale právě z tohoto důvodu provádí kontrola, tzv. „řezání boubelí", aby se tato vývojová stádia odhalila.

Sarkocysty se dají zneškodnit celkem snadno, stačí maso zmrazit na několik dní. Toxoplazmy se v hovězím mase téměř nevyskytují, rizikovým může být maso jehněčí. Trichinelly, s těmi se asi moc nepotkáme, leda že bychom krmili masem z medvěda, velblouda, divokého prasete nebo koně, ale při porážce jsou i tato zvířata vyšetřována.

Velký pozor si ale dávejme na maso vepřové. To by se kvůli Aujezského chorobě, neboli pseudovzteklině nemělo psům dávat. U vepřů sice žádné příznaky nevyvolává, ale pro psy je smrtelná. Je to sice virus, který se vyskytuje řídce, ale to riziko za to nestojí.

Pokud jde o červy, ty může pes dostat řadou jiných cest než krmením syrovým masem.

Mýtus číslo 9. Psa je nutno povalit na záda a přidržet za hrdlo, aby byl potrestán a ukázalo se, kdo je tady pánem

V dnešní moderní době se mnoho kynologů, ale i laiků, kteří mají doma svého psího kamaráda zajímá o psí chování a způsoby výchovy. Můžeme najít nepřeberné množství různých příruček a „osvědčených" receptů, jak psa správně vychovat....přesto, nebo snad právě proto, přibývá nevychovaných a zcela zkažených psů...

Co je však pravdy na tom, že při získání nadřazenosti nad psem musíme postupovat výše uvedeným způsobem?

Především jsme lidé. A jsme ve vztahu člověk a pes, ne pes a pes nebo vlk a vlk. Nebojujeme se svým psem o potravu, ani o sexuálního partnera, náš vztah je poněkud jiný. Naši psi poznají, že nejsme psi a nejsou zmateni tím, že neočůráváme své území, ani neběháme za sousedovou háravou fenou. Co je ale zvláštní, mnoho lidí si myslí, že jejich pes nedělá nic jiného, než že plánuje, jak je sundat z pomyslného trůnu a mohl tak ovládnout celou rodinu.

Z těchto důvodů nelze zcela aplikovat chování ve vlčí smečce na život člověka a psa. Vztah člověka a psa se ubíral zcela jiným směrem. Psi mají v sobě „ochotu nechat se ovládnout", žijí již mnoho tisíciletí s lidmi a toto soužití jim přináší řadu výhod. Zatímco vlk bude stále toužit po návratu k volnosti, pes se ve většině případů drží svého pána a pokud přece uteče, vrací se k němu. Ve vztahu ke psům se spíše osvědčila přátelská a uklidňující komunikace. Nežádoucí chování nelze jednoduše vysvětlit tím, že pes není svému pánovi podřízen.

Vlk alfa, tedy vedoucí smečky není ten, kdo se neustále pere a cení zuby. Ve skutečnosti šarvátky vyvolávají spíše ti, kdo ho chtějí z jeho postavení dostat. Pokud ale vlk nebo pes povalí jiného a snaží se zaútočit na jeho hrdlo, jde o skutečně vážný boj na život a na smrt. Je tedy otázkou, jestli je přiměřené, trestat našeho psa tím, že mu budeme hrozit smrtí. Je to velmi podobné, jako kdybychom dali našemu dítěti zbraň k hlavě jen proto, že přišlo pozdě domů. Pokud by byly naše útoky častější, přátelská a důvěřivá komunikace mezi námi a psem by se zcela znemožnila. U některých psů se mohou vyskytnout poruchy chování a jiní se začnou bránit a opravdu to povede k jejich agresivitě a někdy i následně k utracení.

Nejčastější pověry

1. Se psem s PP bych musel na výstavy.

To samozřejmě není pravda. K účasti na výstavách vás PP nijak nezavazuje.

2. Fena s PP by musela mít štěňata.

Ne, žádná fena nemusí mít štěňata, ani PP k tomu nezavazuje.

3. Pes s PP potřebuje zvláštní péči

Ne, pes s PP je stejný jako každý jiný. Nepotřebuje žádné zvláštní očkování oproti psům bez PP, ani žádnou dražší veterinární péči, ani žádné speciální krmivo... V těchto nárocích jsou si všichni psi rovní, jen u těch bez PP někteří majitelé méně hledí na kvalitní krmivo, jiná očkování než proti vzteklině atd. A veterinární péče se vzhledem k tomu, o čem jste se mohli dočíst výše, může u psa bez PP naopak prodražit, takže ve výsledku mnoho lidí peníze ušetřené při koupi psa postupně zaplatí u veterináře.

články čerpány z portálu: www.mazlicci.cz

© 2010 ze Štíteckých zahrad
všechna práva vyhrazena, bez předchozího písemného souhlasu je zakázána jakákoliv další publikace obsahu stránek