Naše chovatelská stanice

Už před lety, když jsem navštěvovala kurz pro myslivce, mi mimo jiné utkvěl výrok našeho přednášejícího, a sice že „Myslivec bez psa, je poloviční myslivec“. A jelikož jsem od útlého mládí milovnicí psů, mimochodem doma mi říkali „psí máma“, dalo se předpokládat, že si hafana pořídím.

Kritéria pro výběr pejska jsem si nastavila vysoko. Prostě jsem nechtěla úplně běžnou rasu a s odstupem času a po několika účastech na honu, jsem měla jasno.

Aristokratický vzhled výmarana, pracovní nasazení a ta stříbrošedá barva, kterou nemá žádný jiný pes, mě úplně dostaly. Bylo rozhodnuto. Tenkrát to měl být ještě výmarský ohař krátkosrstý, protože o dlouhosrsté formě jsem neměla ani potuchy.

Po telefonické domluvě následovala návštěva u nejbližšího chovatele, kde se vlastně chovali výmaráci dlouhosrstí. Pro chov dlouhosrsté varianty jsem se rozhodla ihned. V naších podhorských podmínkách bude lépe prospívat než varianta krátkosrstá a tak jsem si hned na jaro 2002 zamluvila štěňátko fenku. Jednalo se už o třetí vrh a dostala jsem možnost výběru jména od písmene „C“. Po krátkých úvahách jsem vybrala stručně znějící jméno, prostě „CORA“

Štěňátka se narodila 21. února a v polovině března jsem si byla vybrat. Vyhrála to fenka s oranžovou mašličkou, která si vlastně vybrala mě. Líbily se jí moje tkaničky a měla jsem ji pořád na botách. Den „D“ se přiblížil a jela jsem si pro Corinku.

Ještě tentýž rok na podzim jsme spolu s Corou absolvovaly speciální výstavu výmarských ohařů ve Slavkově, kde ve třídě dorostu dostala nejvyšší ocenění „Velmi nadějná“.

S postupem času Cora sbírala jeden titul a ocenění za druhým: „Výborná 1, 2x CAC, CACIB, BOB, mezinárodní vítěz Brna 2004. K uchovnění už nám zbývalo dokázat jen to, že je nejen krásná, ale také není hloupá. A to je podmíněno podzimními zkouškami z výkonu, které složila v 1.ceně, s počtem 244 dosažených bodů, z 272 možných, nos 4.

Vyvstal přede mnou nový problém. Mám doma tzv. „kandidáta chovu“ a to znamená, že si musím pořídit také chovatelskou stanici. Začalo mohutné vymýšlení, jaké že dáme naším štěňátkům příjmení. Začala jsem střádat veškeré místopisné názvy, všech možných a do úvahy spadajících zákoutí, která by se dala použít. Chtěla jsem, aby název prozrazoval, že se jedná o chovatelskou stanici u nás, v ČR a také, aby reprezentoval moje rodiště a bydliště, ve kterém se chovatelská stanice nachází. A jelikož náš domek byl před časem postaven na území obecních zahrad, bylo vymyšleno. Byla jsem si na 100 % jistá, že mi tento název bude v Belgii schválen, protože kdo jiný by chtěl název „Ze Štíteckých zahrad“.

Věřím, že budeme naší chovatelskou stanici reprezentovat jen v tom největším světle :o).

© 2010 ze Štíteckých zahrad
všechna práva vyhrazena, bez předchozího písemného souhlasu je zakázána jakákoliv další publikace obsahu stránek